Jak vybrat SSD a HDD

Aktualizováno v listopadu 2019

Pokud je nějaká komponenta, která u počítače zajímá zkušené uživatele i nováčky, kteří o počítači mnoho neví, tak je to pevný disk. To co zajímá skoro každého, je jeho kapacita. Při výběru však existuje i pár dalších důležitých parametrů. Společně se na ně podíváme a prozradíme, jak vybrat ten nejlepší pevný disk pro vaše potřeby. Nejprve si prozradíme obecné rozdíly mezi SSD a klasickými HDD, včetně vhodnosti jejich využití. Poté následuje zhodnocení běžně nejprodávanějších disků a v poslední části se více ponoříme do jednotlivých faktorů výběru disku.

Test SSD 2019

NázevKapacitaTypSekvenční čtení (MB/s)Sekvenční zápis (MB/s)4K čtení (MB/s)4K zápis (MB/s)
Adata XPG SX8200 Pro NVMe1 TBTLC2 2991 72061169
Intel 660p NVMe2 TBQLC1 4301 45052150
Samsung 860 EVO500 GBTLC5204904098
Crucial MX5001 TBTLC4854174294
Crucial BX500240 GBTLC4714052550
Adata Ultimate SU800500 GBTLC4694253187
WD Blue SSD500 GBTLC4583983082
Samsung 8601 TBTLC4484053274
Kingston A400240 GBTLC4193152657
Patriot Burst120 GBTLC360681814
zpět nahoru ↑

Test HDD 2019

NázevKapacitaTypSekvenční čtení (MB/s)Sekvenční zápis (MB/s)4K čtení (MB/s)4K zápis (MB/s)
WD Red Pro6 TBSATA III1801741,14,5
Seagate Barracuda2 TBSATA III1651320,71,7
Seagate IronWolf4 TBSATA III1621640,72,1
Toshiba X3004 TBSATA III1541493,92,3
WD Blue1 TBSATA III1531391,12,6
WD Blue4 TBSATA III14813212,5
WD Black2 TBSATA III14815913
Seagate FireCuda1 TBSATA III (SSHD)1321461,34,6
WD Red3 TBSATA III1251180,72,4
Seagate Barracuda8 TBSATA III1021281,64,3
zpět nahoru ↑

Test externích HDD 2019

NázevKapacitaTypSekvenční čtení (MB/s)Sekvenční zápis (MB/s)4K čtení (MB/s)4K zápis (MB/s)
WD Elements4 TBUSB 3.01321341,62,8
WD My Passport4 TBUSB 3.080730,93,9
Lacie Mobile Drive5 TBUSB 3.172960,73,2
Adata HD710 PRO4 TBUSB 3.1708514
Seagate Expansion4 TBUSB 3.070751,14,5
Samsung M3 Portable2 TBUSB 3.068610,52,2
WD My Passport2 TBUSB 3.065640,51,8
WD My Passport1 TBUSB 3.062640,51,7
Seagate Expansion2 TBUSB 3.053721,13,1
WD Elements1 TBUSB 3.052510,61,7
zpět nahoru ↑

Interní vs externí

Asi nejdůležitější rozdělení pevných disků je na interní a externí. Většinu parametrů mají společných a proto se oběma typům můžeme věnovat v jednom článku.

Interní pevné disky

Jedná se vlastně o počítačové komponenty, které patří primárně do útrob počítače či notebooku a bez něj nejsou snadno využitelné. Připojují se skrze interní počítačové sběrnice typu SATA či PCI Express. Jejich primárním využitím je stálé datové úložiště při práci s počítačem.

Externí pevné disky

Jde označit jako počítačové příslušenství a připojují se skrze vnější sběrnice, nejčastější z nich je USB. Jejich využití je jako nejčastější jako přenosná datová média, či pro zálohování v domácích podmínkách. Z důvodu nižší datové propustnosti nejsou vhodné pro využití jako primární (stálé) datové úložiště.

zpět nahoru ↑

Rozdělení dle typu disku

Klasické HDD (plotnové disky)

Jejich základní princip nás už provází více než půl století. Samozřejmě během této doby jejich technologie obsáhla mnoho změn, ale princip je pořád stejný. Jedná se o kombinaci rotujících ploten z magneticky citlivého materiálu, kterou jsou v kontaktu s čtecími a zapisovacími hlavami. Standardní rychlost rotování ploten je 7 200 a 5 000 otáček za minutu, ale lze se setkat i s vyššími hodnotami. K podrobnějšímu rozebrání počtu otáček se ještě dostaneme.

Největší výhodou klasických HDD disků je jejich velká kapacita, respektive příznivá cena za 1 GB. V říjnu 2019 ceny za 1 TB disk začínají lehce nad 1 000 Kč a cena za 1 GB je tedy cca 1 Kč. Nevýhodou je naopak nižší rychlost. Díky tomu jsou v moderních počítačích využívány jako velkokapacitní úložiště, na kterém máte uloženy videa, fotky a další soubory, které mají velkou velikost.

Další nevýhodou je právě nutnost otáčení ploten. Motorky, které jimi otáčí jsou těžké, hlučné a náročné na spotřebu energie. Díky pohyblivým částem, je také pevný disk náchylnější na poškození při neopatrné manipulaci.

Zajímavostí je, že přes 80 % trhu s těmito disky ovládají jen dvě firmy – Western Digital (WD) a Seagate. Každý z nich má několik modelových řad, které určují použití disků.

  • U WD je to WD Blue, které jsou pro základní domácí využití.
  • WD Black, které jsou výkonnější verzí pro domácí použití.
  • WD Green úspornější varianta pro domácí využití.
  • WD Red, což je varianta pro síťová úložiště.
  • WD Purple jsou určeny pro nepřetržitý provoz.
  • Seagate nabízí disky BarraCuda, které jsou pro využití v domácnosti.
  • Dále IronWolf pro síťové úložiště.
  • A svoji nabídku uzavírá disky SkyHawk, pro nepřetržitý provoz.

SSD Disky

SSD je zkratkou pro Solid State Disc. Z této zkratky vyplývá, že označení „SSD disk“ není zcela správné, protože slovo disk je již obsaženo ve zkratce SSD. Přesto se toto označení mezi veřejností vžilo a proto se s ním setkáte i v tomto článku. Jedná se vlastně o alternativu ke klasickým HDD, která už se stala běžnou součástí našich notebooků a PC. SSD fungují na zcela jiném principu. Nemají žádné pohyblivé plotny a díky tomu jsou odolnější při fyzickém přenosu disku. Data se ukládají do NAND flash paměti. Dalšími benefity jsou menší spotřeba (tím pádem i méně produkovaného tepla), menší fyzická velikost a zejména výrazně vyšší rychlost při přenosu dat. Ta se projeví i v komfortu při práci s počítačem. Zkracuje se doba načtení operačního systému, či spuštění oblíbené hry. Podrobněji se na fungování SSD podíváme dále v článku.

SSHD

Jedná se o tzv. hybridní disk, kde dochází ke spojení obou technologií. SSD část zařízení se využívá pro často používaná data, která jsou díky tomu systému rychleji k dispozici. Z hlediska rychlosti, výkonu a ceny se jedná o takový kompromis oproti dvěma předcházejícím řešením. Jak už to u kompromisů bývá v ničem extra neexceluje – klasické SSD je rychlejší a klasické HDD zase levnější.

Na druhou stranu oproti klasickým HDD přinesou zvýšení komfortu (rychlosti načítání) i když není tak znatelné jako u SSD. Za situace, že máte pouze jeden 2,5“ slot (třeba v notebooku), se může jednat o zajímavou variantu. Drobnou nevýhodou je také fakt, že si sami nemůžete určit, jaké data budou v SSD části. Z pohledu uživatele se jedná o jeden disk. Také ke „zvýšení výkonu“ nedochází hned. Je mu třeba dát trochu času, kdy z vašeho chování vypozoruje jaké programy a jak často pouštíte a on je pak přesune na „SSD část“. Většinou někde okolo pátého spuštění počítače (pokud na něm budete nějakou dobu pracovat), poznáte rozdíl. Faktem je, že s klesajícími cenami SSD ztrácejí SSHD trochu smysl.

Jediným výrobce, který se s tímto hybridním řešením snaží prosadit je SeaGate.

zpět nahoru ↑

SSD – pohled do hloubky

NAND flash paměť do které se na SSD ukládají data, je vlastně podobná paměti RAM. Mají však jeden zásadní rozdíl a to, že si svůj obsah dovedou uchovat i po odpojení zdroje napájení (můžete se proto setkat s označením, že se jedná o nevolatilní paměti).

Pokud vás zajímá více technický vhled do konstrukce SSD, tak jsou tvořeny tištěným spojem (jehož součástí je ovládací elektronika) a NAND flash paměťovými čipy, do kterých se ukládají data. Celý modul NAND flash pamětí je tvořen hromadou paměťových buněk, které představují konkrétní tranzistory (přístup k nim je sekvenční).

Technologie flash paměti – SLC, MLC, TLC a QLC

Hned v úvodu musím prozradit, že se jedná o hodně technický parametr, který pro většinu nakupujících nebude hrát velkou roli. Uvádím ho spíše pro zajímavost a doplnění vhledu do problematiky SSD. Tyto zkratky (SLC, MLC, TLC, QLC) označují typ paměťových buněk. Každá z nich má svoje výhody a nevýhody. Většina nových levných SSD je typu TLC, ale stále je na trhu k dostání část jiných typů. A pro některá využití se může jednat i o lepší volbu (a většinou dražší).

SLC (Single Level Cell)

Jsou schopny uložit do každé buňky dva stavy. To, že je buňka prázdná (smazaná), nebo že obsahuje uloženou hodnotu (data). To znamená, že mají nejmenší paměťovou hustotu a při stejné fyzické velikosti se na ni vejde méně dat než do následujících typů. Mají však nejrychlejší zápis i čtení a také největší výdrž. Na druhou stranu jsou také nejdražší. Typické využití je pro servery, kdy nevadí vyšší cena a je třeba co nejvyšší výkon. I dnes je možné vyrobit SLC s 2 TB kapacitou. Pro takovou kapacitu vyžaduje pro vysoké kapacity tohoto typu velké množství čipů. Jeho cena by proto byla obří.

MLC (Multi Level Cell)

Do každé buňky se ukládají dva bity a proto jsou možné čtyři rozdílné stavy pro každou buňku (plně obsazená daty; částečně obsazená; zcela smazaná; částečně smazaná). Výhoda je nižší cena za GB, nevýhoda o něco nižší výkon a životnost.

TLC (Triple Level Cell)

Do každé buňky se ukládají tři bity a proto je možných osm rozdílných stavů pro každou buňku. Už z popisu předcházejících je jasné, že se jedná o další rozšíření výhod i nevýhod. Takže ještě nižší cena za GB, životnost i výkon (už z principu struktury buňky je zápis složitější než v předcházejících případech) jsou jen nepatrně menší než u MLC. Výrobci se totiž tyto nedostatky snaží řešit. Třeba za pomoci cache, která je typu SLC. Do ní se data nakopírují a až poté se posílají dále do hlavního úložiště. To samozřejmě funguje jen za předpokladu, že kopírovaná data jsou menší než velikost cache (tzv. vyrovnávací paměti). V dnešní době je většina disků typu TLC.

3D TLC

Poslední verze rozšíření technologie. Sdílí principy s klasickým TLC, ale navíc je paměťový čip tvořen více vrstvami buněk. Klasické TLC má jen jednu vrstvu, 3D TLC jich může mít teoreticky až 64. Výhodou pro zákazníka je další snížení ceny za GB, nevýhodou další snížení výkonu a pro výrobce náročnější (dražší) výroba.

QLC

Dle očekávání umí uchovat až čtyři bity. Což znamená další úsporu místa a snížení výrobní ceny disků. Už z principu musí být výkon (zejména) v zápise nižší než u TLC. Opět přichází na pomoc cache ve formě SLC. Další nevýhoda rostoucího počtu bitů na buňku (to platí v menší míře i pro TLC) je menší životnost. QLC disky nejsou vhodné pro použití do zařízení, kde se očekává dlouhá životnost a masivní přepis dat.

Shrnutí

Běžný uživatel nemá moc šancí poznat rozdíly v rychlosti mezi jednotlivými typy. To, že je některý typ o 10 nebo 30 % rychlejší, poznáte jen ze vzájemného porovnání obou disků vůči sobě. A navíc úspora 30 % z času několika sekund není příliš velká a většině kupujících za vyšší cenu rychlejších typů nestojí. Jen v případě, že cenu neřešíte a chcete mít co nejvýkonnější stroj, dává smysl brát při výběru v potaz i tento parametr.

Srovnání HDD a SSD

Cena

Stále platí, že SSD jsou několika násobě dražší než HDD při stejné kapacitě. U vysokých kapacit blížících se 10 TB je tento násobek ještě výrazně větší.

Kapacita

Pro běžného uživatele rozhodně vede HDD. Jdou koupit SSD disky s 8 TB a více, ale jejich cena je astronomická a díky tomu jsou určeny převážně pro firemní využití.

Spotřeba

Ne že by to hrálo dramatickou roli (u notebooků přece jen větší), ale SSD jsou energeticky úspornější. Teoreticky sice mají při zápisu či čtení větší spotřebu SSD než HDD, ale je třeba zohlednit čas, po který SSD a HDD odebírají proud z baterky. U SSD je to v řádech nanosekund, kdežto u HDD se motor točí výrazněji déle. U osobních počítačů však spotřeba disku nemá skoro žádný význam a i u notebooků nečekejte žádné zázračné navýšení výdrže.

Hlučnost

U SSD neslyšíte nic, u HDD otáčení ploten – v tiché místnosti to bude jemné zřetelné šumění. To stejné platí i pro vibrace, které se mohou v lehké míře u HDD projevit.

Rychlost čtení

Výrazně hraje ve prospěch SSD. To může mít i vysoko nad 2000 MB za sekundu, zatímco klasické HHD se pohybují někde mezi 50 – 100 MB za sekundu.

Disk a magnet

Zatímco u HDD je teoreticky možné poškození dat, pokud disk vystavíte působení silného magnetu, u SSD nic takového nehrozí. Nicméně i u běžných disků by bylo třeba extrémně silných průmyslových magnetů, aby došlo s jistotou k poškození dat. Pokud použijete například magnety na ledničku, na 99,99 % se ničeho obávat nemusíte.

Celkově lze říct, že HDD je dobrou volbou pokud:

  • chcete co největší kapacitu
  • nejde vám příliš o rychlost
  • chcete co nejlevnější řešení

Naopak SSD je vhodné za situace, kdy:

  • chcete co nejvyšší výkon
  • nevadí vám menší kapacita

V praxi se nejčastěji setkáme s kombinací obou disků, tedy SSD pro systém a HDD pro uložení dat. U systémového SSD disku doporučuji kapacitu alespoň 240 GB a pro data klasiku HDD s kapacitou v rozmezí 1 – 2 TB.

zpět nahoru ↑

Důležité parametry

Rychlost

Pro měření rychlosti disků se používají dvě základní metriky. Tou první (a hlavní) jsou megabajty za sekundu (MB/s), druhá je počet operací za sekundu (IOPS). Standardně jsou rozlišeny pro čtení a zápis, jelikož čtecí rychlosti jsou obvykle výrazně vyšší. Z pohledu domácího využití je mnohem směrodatnější metriky rychlosti v megabajtech za sekundu, počet operací je spíše pro serverové využití.

Při procházení testů na internetu můžete narazit na pojmy sekvenční čtení a zápis a „4K“ čtení a zápis. První vyjadřuje práci s jedním (či několika) velkým souborem. Druhý se naopak týká většího množství dat, které je však tvořeno hromadu menších souborů. 4K testy tedy mnohem více odpovídající realitě, kdy počítač také pracuje s velkým množstvím souborů.

Cache

Česky také nazývaná jako vyrovnávací paměť, má docela velký vliv na výkon disku. Její hlavní úlohou je dočasná úschova dat. Jedná se vlastně o velmi rychlý procesor, který je řádově rychlejší oproti disku. Typicky když zapisujete na pevný disk a rychlost čtení ze zdrojového média je vyšší, než rychlost zápisu, tak by bez existence cache automaticky došlo ke snížení rychlosti na tu pomalejší z nich. Cache slouží k tomu, že se do ní rychle data nahrají a z ní se pak mohou pomaleji nahrávat na finální místo určení.

Jak tušíte, zádrhel může nastat při kopírování většího množství dat, kdy se cache paměť zaplní a zapisuje se přímo na disk. V takovém rychlost zápisu klesne výrazně níže, než když cache není zaplněná a může plnit svoji funkci. Tento princip platí u HDD i SSD disků. Běžná velikost cache je dnes mezi 64 a 128 MB. Menší se doporučuji vyhnout, připlácet za vyšší dává smysl, když často pracujete s většími daty.

Kapacita

To kolik místa budete mít pro svoje data k dispozici je jednou ze základních otázek při výběru pevného disku. V dnešní době se pohybuje od 120 GB u levných SSD disků, až po 10 + TB. Jako datové úložiště v dnešní době většinu uživatelů stačí disk s kapacitou 2 TB. Někdo přežije i s 1 TB, někdo bude potřebovat více.

Přesto však zvažte, zda využijete kombinace jednoho SSD a jednoho klasického disku, nebo vám bude stačit jen jeden z nich. V minulosti bylo běžné, že se SSD kupovalo jen jako menší systémový disk. Klasické HDD je pořád na data levnější, ale rozdíly se stírají.

Nejvýhodnější kapacitu si pojďme spočítat na příkladu SSD disku Kingston A400„. Ten existuje ve variantách od 120 GB po obřích 1 920 GB.

KapacitaPrůměrná cena (říjen 2019)Cena za GB
120 GB750 Kč6,25 Kč
240 GB1 100 Kč4,58 Kč
480 GB1 800 Kč3,75 Kč
960 GB3 200 Kč3,33 Kč
1 920 GB4 800 Kč2,5 Kč

I z této tabulky je vidět jak moc šli ceny u SSD za poslední roky dolů. Před dvěma roky byla běžná cena za 1 GB přes 10 Kč a to i v případě levných disků.

Pro připomenutí, uvádíme převody jednotek

  • 1 GB = 1 024 MB
  • 1 TB = 1 024 GB
  • 1 PB = 1 024 TB

Co kolik zabere místa

  • Operační systém Windows 10 si vezme zhruba 20 GB místa, dalších skoro 10 GB si rezervuje pro případy aktualizací.
  • Menší programy zabírají desítky až stovky MB, ty největší mohou mít i desítky GB.
  • U her je velikost instalace v desítkách GB naprosto běžná, ty nejnovější zabírají často přes 100 GB.
  • Hudba v dnešní době s ohledem na kapacity disků mnoho místa nezabere. Desítky megabajtů na jednu písničku v extra vysoké kvalitě? Proč ne.
  • Odlišná situace může být u videa, respektive u filmů. Zvlášť pokud ho přehráváte na moderním 4K televizoru, chce to zdrojovou kvalitu alespoň fullHD. Komprimovaný dvouhodinový film má v takovém případě zhruba od 2 do 10 GB. Velká videa s minimální kompresí v 4K kvalitě mohou zabírat klidně i 80 GB. Na druhou stranu si díky nim vychutnáte naprosto detailní a krásně podaný obraz.

Souborové systémy

Dva nejvíce používané souborové systémy ve Windows jsou FAT32 a NTFS. Někteří z vás možná neví, jaké jsou jejich výhody a v jaké situaci je který vhodnější. Oba jsou z dílny Microsoftu.

FAT32

  • starší operační systém
  • maximální velikost souboru 4 GB (dnes už jsou soubory běžně větší)
  • maximální velikost svazku disku je 10 000 GB

FAT32 stále může mít smysl na přenosných zařízeních. Tedy za předpokladu, že nepotřebujete kopírovat či přenášet soubory větší než 4 GB. V takovém případě se bez NTFS neobejdete. Jakou má tedy FAT32 výhodu? Je to komptabilita. Respektive podpora napříč různými zařízení. Zejména pokud se jedná o spotřebič staršího data. Ať už se jedná o tiskárny, starší chytré televizory, digitální fotoaparáty nebo mediální přehrávače.

Jen tak pro zajímavost, většinu těchto neduhů řeší i další generace tohoto systému, nazvaná exFAT.

NTFS

Novější systém, poprvé se objevil v roce 2001 v systému Windows XP. Pro využití v pevném disku počítače nedává jiný systém než NTFS smysl.

  • lepší zabezpečení, umí nastavit přístupové práva k souborů
  • neexistuje maximální velikost souboru, jste limitování jen místem na disku
  • maximální velikost svazku disku je teoreticky de facto neomezená (s ohledem na současnou technologii)

Počet otáček

Jedná se o parametr, který se týká jen plotnových disků. SSD disků se z principu jejich konstrukce netýká. U prvně jmenovaných souvisí s rychlostí. Teoreticky platí, čím vyšší počet otáček tím lépe pro výkon. A hůře pro hlučnost. Běžně jsou k dostání tyto otáčky:

  • 5 400 otáček za minutu – nejčastěji využívány u notebooků, ale někdy u stolních počítačů. Nižší výkon ale taky nižší hlučnost.
  • 7 200 otáček za minutu – výkonnější disky, které se dávají hlavně do stolních PC
  • 10 000 otáček za minutu – výkonné disky, primárně určené pro využití v serverech
  • 15 000 otáček za minutu – nejvýkonnější disky, opět primárně určené pro využití v serverech

Rozhraní

USB 3.0

Pro svojí funkčnost potřebuje každý disk přívod elektrické energie. Je několik možností jak ji do něj dostat. Zejména u externích disků je běžným rozraním USB 3.0. V případě, že ho váš počítač nepodporuje, nemusíte zoufat. Data z disku jdou přečíst či kopírovat i přes starší verzi USB, jen je to výrazně pomalejší.

SATA III

Pro připojení klasických pevných disků se zase nejčastěji používá rozhraní SATA III. (Také se s ním můžete setkat i pod označením 6 GB/s (nebo jen 6G), které udává maximální teoretickou přenosovou rychlost). Je tu s námi už roku 2009 a z pohledu SSD disků je překonán standardem NVMe.

NVMe

Toto rozhraní je určeno výhradně pro SSD disky. První disky s podporou se objevily v roce 2013. Byly od Samsungu, určeny pro firemní využití a pekelně drahé. Postupem času došlo k poklesu ceny a dnes jsou poměrně běžnou součástí o domácích počítačů. Standard NVMe byl vytvořen přímo pro paralelní zpracování dat na SSD. To je hlavní rozdíl oproti konvečním HDD u kterých rotující plotny takovou techniku neumožňují. Co si z toho odnést? Že se jedná o v současnosti nejrychlejší sběrnici a pokud chcete nejrychlejší SSD, budete ji používat. U starších počítačů nemusí být přítomen M.2 slot pro toto rozhraní. Lze to řešit nákupem redukce (pár stovek), nákupem nové základní desky, či nákupem SSD s jinou sběrnicí.

zpět nahoru ↑

Způsob využití

Pevný disk do notebooku

Jedinou specialitou, kterou musíte při výběru disku do notebooku vzít v potaz, je jeho fyzická velikost. Pozice pro disk v notebooku je projektována na formát 2,5“. Zejména HDD a SSHD jsou často k dostání v rozměru 3,5“. Takový disk by se vám do notebooku nevešel. S SSD problém není, ty mají 2,5“ standardní velikost, případně využívají slotu M.2.

Externí pevný disk na přenášení

V jeho případě hraje roli odolnost a pro některé uživatele (či uživatelky) to může být i jeho vzhled. Jako externí disk se nabízí použití HDD i SSD. Obě řešení mají svoje klady. HDD bude díky svojí kapacitě lepší na nepravidelné zálohy velkého množství dat. Jeho dalším benefitem je stále ještě nižší cena. A SSD oceníte při častém kopírování velkého množství souborů. Navíc je z principu svojí konstrukce (bez pohyblivých částí) vhodnější na přenášení.

Pro připojení externího disku s ostatními zařízeními budete nejčastěji využívat sběrnici USB. Zde doporučuji rozhodně kupovat pouze disky, které podporují USB ve verzi minimálně 3.0. Starší verze mají výrazně nižší přenosovou rychlost a kopírování větších souborů by pro vás bylo utrpením.

Externí pevný disk jako hlavní disk PC? Je to možné. Jen počítejte s tím, že jeho výkonnost nebude nejspíš taková jako u disku určeného do útrob počítače – právě kvůli rychlosti sběrnice (USB).

zpět nahoru ↑

Životnost

U klasických disků se většinou životnost udává okolo 10 let provozu. V praxi pak záleží na prašnosti a teplotě prostředí, a dále hlavně na štěstí na konkrétní kus. Disk vám může odejít po pěti letech nebo taky vydržet 15. V případě, že slyšíte z disku podezřelé zvuky, nebo ho už jen máte delší dobu, stojí za to zkusit spustit program na analýzu disku. Oblíbený je například program CrystalDiskInfo. V případě, že máte na disku důležitá, nebo citlivá data, rozhodně je doporučuji zálohovat.

Životnost u SSD je rovněž limitovaná. A to ve formě maximálního objemu zápisu, který disk snese. Hodnoty se pohybují mezi 60 – 200 TB. Pro 60 TB, musíte každý den zapsat na disk cca 170 GB dat po dobu jednoho roku. V praxi mohou SSD vydržet i výrazně déle, ale i v tomto případě je vhodné použít CrystalDiskInfo a zjistit kolik dat bylo na disk zapsáno a kolik z odhadované kapacity ještě zbývá.

Pozor na to, že v případě že je disk stále v záruce, ale došlo k překročení limitního počtu zapsaných dat, tak záruku nelze u většiny výrobců uplatnit (mají to ošetřeno v obchodních podmínkách).

MTBFMean Time Between Failures (česky střední doba mezi poruchami). Je technická metrika, která slouží k ohodnocení spolehlivosti výrobku. Zjednodušeně lze říct, že čím vyšší je hodnota tohoto indikátoru, tím by zařízení mělo být spolehlivější. U disků se hodnoty MTBF pohybují klidně v desítkách let. To však neznamená, že vám musí nutně tuto dobu vydržet. Většina počítačových komponent zastará během let spíše morálně. To znamená, že jsou sice funkční, ale svět technologií pokročil natolik, že stejně dojde k jejich nahrazení.

Jak pečovat o externí disk a prodloužit jeho životnost

  • Ideálně ho mějte ve stabilní poloze
  • Pozor na dlouhodobé přehřívání
  • Při častém používání opatrně zasouvejte a vysouvejte kabel. Při „páčení do strany“ může časem dojít k poškození portu
  • Funkční disk nepoužívejte jako hračku pro děti
zpět nahoru ↑

Příslušenství k pevným diskům

Rámečky a šuplíčky

V případě, že potřebujete disk dát do desktopu, do pozice ve které byla třeba 5,25″ DVD nebo CD-ROM mechanika, můžete využít rámečku. Třeba jde využít redukce pro 2.5″ SATA disk do notebooku místo optické mechaniky.

Ochranné boxy

Pokud hledáte obal, který usnadní přenášení vašeho disku a zajistí jeho vyšší ochranu. Často mají i zajímavý vzhled, které z něj udělají stylový doplněk.

Dokovací stanice

Můžete se dostat do situace, kdy potřebujete jeden disk vyměnit za druhý, větší. V takovém případě, se hodí možnost rychle naklonovat disk. Tedy všechny data z původního disku nahrát na ten nový. Existují na to programy, které vám to umožní v počítači. Pro to stejné lze využít i dokovací stanici. Stačí vložit nový i starý disk do dokovací stanice a vybrat z jaké se mají data kopírovat na který. Průběh a fáze kopírování většinou zobrazují barevné diody. Při výběru dokovací stanice si dejte pozor na to, jakou kapacitu disků podporuje. Kromě toho do ní můžete snadno vložit disk a využít ho jako externí po připojení dokovací stanice k počítači. Cena u těch nejlevnějších začíná okolo 500 Kč, vybavenější přístroje už jsou za vyšší jednotky tisíc.

Při klonování disků si dejte pozor, pokud kopírujete disk s větší kapacitou na menší (a data jsou tak velká, že se na menší disk vejdou). S tím si většina programů či dokovacích stanic nedokáže poradit. Typicky se jedná o příklad, kdy z klasického HDD přecházíte na SSD. Ty jsou obvykle mnohem menší. Respektive ty s vysokou kapacitou jsou opravdu drahé.

zpět nahoru ↑

Cenové rozmezí

HDD

Nejlevnější pevné disky

Můžete koupit do cca 1 000 Kč a za tu cenu dostanete až 1 TB kapacity a nejčastěji se jedná o klasický 3.5“ SATA disk, s 5 400 otáček a vyrovnávací pamětí 64 GB. Pro nenáročné uživatele, se jedná o použitelnou volbu. Rychlostí nevynikne, ale za nízkou cenu dostanete velkou úložnou kapacitu

HDD s vysokou kapacitou

Pořídíte do zhruba 4 000 Kč. V této cenové relaci bez problémů seženete 4 TB, s trochou štěstí i 6 nebo 8 TB disky. To už je opravdu velká spousta místa, kterou není úplně snadné zaplnit.

Největší pevné disky

Mají pro domácí použití kapacitu více než 12 TB. Z peněženky už je v takových případech třeba vytáhnout 8 000 – 10 000 Kč. Vyrovnávací paměť je už klidně 256 MB, počet otáček můžete volit mezi 5 400 či 7 200 podle toho zda je pro vás prioritou maximum místa a nižší cena, nebo zda jste ochotni připlatit za vyšší rychlost. Do běžného domácího počítače se jedná o extrémně vysokou kapacitu, kterou můžete v praxi zaplnit jen velkým množstvím video souborů v 4K kvalitě.

SSD

Nejlevnější SSD

Pořídíte je už od cca 500 Kč. Nemají obvykle nijak excelentní výkon a kapacita je většinou jen 120 GB. Pokud vám to peněžní limit dovolí, doporučuji pár stovek připlatit. Jestli si opravdu dražší dovolit nemůžete, tak oproti klasickému HDD dojde i tak ke zrychlení systému. Jen nebude tak velké jako u výkonnějších modelů a s místem budete hodně bojovat.

Kvalitní SSD

Jde koupit v rozmezí od 1 000 až do 5 000 Kč. Hodně záleží na kapacitě. Při této ceně se lze dostat i k 1 TB velkým diskům, běžnější kapacita však bude 500 GB, případně extra rychlé 240 GB disky. V této kategorii doporučuji vybírat většině uživatelů. Okolo 2 000 Kč jsou pořídit disky s velmi zajímavým poměrem ceny, kapacity a výkonu.

Nejlepší SSD

Nad pět tisíc korun najdete disky s obří kapacitou v řádu jednotek TB nebo s velmi vysokým výkonem. Samozřejmě je možná i kombinace předchozího, ale pak už se jedná o ceny spíše v desítkách tisíc korun. Pro většinu běžných uživatelů se jedná o příliš velký luxus, ale pokud máte dostatečný rozpočet, tak si dozajista vyberete.

Zdroje použité při psaní článku:

  • www.reneelab.com/
  • MICHELONI, Rino, Alessia MARELLI a Kam ESHGHI. Inside Solid State Drives. 2018. ISBN 9789811344602.
  • COHN, Ronald a Jesse RUSSELL. Solid-State Drive. 2012. ISBN 9785513298168.
  • GRUELL, Marvin. Festplatte oder SSD? Vor- und Nachteile der Speichermedien im Vergleich. 2016. ISBN 9783668131255.

Jak vám tento test pomohl? Budeme rádi, když ho ohodnotíte hvězdičkami.

5/5 1 hodnocení

Kategorie:

Budeme rádi za vaše názory a připomínky

      Napište svou recenzi

      Před odesláním komentáře byste měli vědět jak pracujeme s vašimi osobními údaji. Důvodem pro zpracování osobních údajů je náš oprávněný zájem. Jsme správci osobních údajů a chráníme je v souladu se zákonem 101/2000 Sb., O ochraně osobních údajů a s principy obsaženými ve směrnici EU č. 95/46/EC (GDPR). Při odeslání komentáře zpracováváme tyto osobní údaje - jméno, email a vaši IP adresu. Jméno používáme pro oslovení při případné odpovědi. Jméno můžete nahradit i přezdívkou. Email používáme pouze pro odeslání notifikačního emailu se zprávou, že vám někdo odpověděl na váš dotaz, případně rovnou pošleme odpověď na váš dotaz. Email je neveřejný a pro jiné účely ho nepoužíváme. IP adresu využíváme výlučně pro ochranu formuláře před spamem. Případné úpravy osobních údajů a žádosti o smazání můžete vyřídit emailově na poradime@covybrat.cz.