Recenze Panasonic TX-55HZ1000E (a HZ980E / HZ1500E / HZ2000E)

Na trhu najdete OLED televizory od několika značek. Přesto však mají společnou jednu věc. A tou je fakt, že dodavatelem pro všechny z nich je divize LG, LG Display. Takže ať už koupíte OLED od Sony, LG nebo Panasonicu, vždy bude mít panel, od LG. Znamená to však, že jsou jednotlivé OLEDy stejné? Ne zcela. Každý výrobce má svoji softwarovou výbavu – obrazový procesor, algoritmus pro zpracování pohybu, atd.. Kromě toho se však jeden výrobce pokusil upravit i fyzické vlasnosti OLED panelu. A tím je právě Panasonic, který to už několik let dělá u své vrcholné řady Z2000. Letos tedy Panasonic TX-55HZ2000E. Kromě ní se podíváme i na ostatní OLEDy nabídky z Panasonicu, jelikož toho mají hodně společného.

Parametry

Panasonic OLED řady 2020

Stejně jako loni (GZ950, GZ1000, GZ1500 a GZ2000) nabízí Panasonic čtyři OLED řady, letos je číselné označení stejné, jen písmeno “G” nahradilo v názvu “H” (HZ950, HZ1000, HZ1500 a HZ2000). Co se nezměnilo je nabídka velikostí. I letos je k dispozici jen 55 a 65 palců. Na 48 či 77 palců můžeme bohužel zapomenout.

A čím se tedy liší? HZ980E má 50 Hz panel (překvapivě, loni tomu tak nebylo). Všechny vyšší řady mají 100 Hz. Od HZ1000E výše mají všechny nové a inovované vkládání černých mezisnímků (BFI – Black Frame Insertion), díky čemuž je pak obraz ostřejší. Systém dokáže pracovat s kratšími intervaly pro vkládání černých snímků. Dále v podání zvuku (obligátní zvukový výkon) a lepším prostorovém zvuku u HZ1500 a HZ2000. S vyššími zvukovými schopnostmi pochopitelně roste i hmotnost a rovněž má vrcholný model vyšší spotřebu. Kvůli speciálně upravenému panelu, který je schopen vyššího jasu než běžné OLEDy.

Jak vidíte, rozdílu není mnoho a proto je většinová část recenze společná pro všechny modely.

Vzhled

Panasonic je věrný tradici. Oproti loňské generaci jsou jen minimální rozdíly. A stejně jako u většiny nových televizorů vlastně nepřináší nic nového. Černý design, tenký rámeček a nenápadný podstavec. Na rovinu to není příliš zajímavé. Co zajímavé je, že konektory u HZ2000 jsou kryty speciálním a u nižších řad jsou “otevřené”. Potěší tři USB porty (jeden ve verzi 3.0) a konektor pro sluchátka. Ani jedno už na trhu není samozřejmostí. HDMI je ve verzi 2.1, ale pozor na to. Ve skutečnosti podporují jen eARC (Enhanced Audio Return Channel – umožní přenos vysoko kanálového zvuku v nekomprimované kvalitě) a ALLM (Auto Low Latency Mode – přepne tv do herního režimu po připojení herního zařízení, např. Playstationu 5).

Znamená to že neumí HFR – High Frame Rate, které umožní při 4K rozlišení 100/120 snímků za sekundu právě skrze HDMI kabel. Nová generace herních konzolí takového výkonu stabilně není schopna, ale do budoucna je to drobné mínus. Ani (a což je za mě větší škoda) VRR – Variable Refresh Rate – variabilní snímkovací frekvenci. Ta slouží pro plynulejší obraz při hraní. Chápu, že Panasoniky nikdy nebyly brané jako primárně herní televize, od toho jsou tu LG a Samsung. Ale přeci jen to pro část uživatelů může být brané jako mínus.

Kvalita obrazu

V úvodu si dovolím ještě vrátit se k úpravám na OLED panelu, do kterých se Panasonic pustil u modelu HZ2000. Jedná se o vylepšený pasivní kovový chladič, díky kterému dochází k rychlejšímu odvodu tepla a proto panel dosahuje vyššího maximálního jasu než je u OLEDů běžné. HZ2000 dosahuje až 1 000 nitů. Na OLED skutečně úctyhodná hodnota. Ostatní verze mají (na OLED standardních) 650 nitů. Dle očekávání máme k dispozici (u všech variant kromě HZ980E) plně 10 bitový obrazový panel s frekvencí 100 Hz. Pokrytí barevného spektra je skutečně nekompromisní. U DCI-P3 je to 98 % a u REC.2020 je to 74 % (u všech verzí). Rovněž barevná jednolitost je skoro dokonalá. Rohy obrazovky nemají tmavší ani světlejší nádech než její zbytek.

Novinek pro letošní rok není mnoho. Tou první je (stejně jako u dalších značek) zavedení Filmmaker mode, tedy filmařský režim. Ten je snahou zobrazit filmy tak, jak to bylo zamýšleno jejich autory. Je to vlastně reakce na to, jak moderní televizory stále více a více upravují obraz. Tady je to spíše o subjektivní preferenci, někdo preferuje obraz co nejvíce odpovídají realitě, jiným zase vyhovuje uměle upravený obraz. Další novinkou je upravený senzor okolního jasu, nazvaný “Intelligent Sensing”. Ten má výrazně lépe fungovat při HDR, kdy je výrazně vyšší dynamický rozsah. K tomu přijdete Dolby Vision IQ, který (podobně jako u LG) lépe přizpůsobuje obraz na základě metadat uvedených u Dolby Vision videa ( a právě okolnímu jasu) konkrétnímu nastavení televizoru. Jak asi z popisu novinek tušíte, nejedná se o věci, které by způsobily zásadní rozdíl vůči loňskému modelu. Ale pozvolný pokrok a zlepšení to je. HDR obraz je velmi detailní a (zejména v tmavé místnosti) dechberoucí. Na rozdíl od LCD zde z principu OLEDu nenajdeme otravný blooming.

Jako obrazový procesor je u všech letošních Panasonic OLEDů použit Hollywood Cinema eXperience Profesional (někdy označovaný zkratkou HCX Pro). Ten funguje velmi dobře a za mě je společně s tím od Sony nejlepším na trhu. Například potlačení šumu je téměř dokonalé. Stejně jako bohaté a plné barvy. Tenhle televizor je jako stvořený pro HDR a dovolí plně vyniknout videu, které má metadata definované pro jednotlivé scény – tedy HDR10+ a Dolby Vision. Kromě nich je tu pochopitelně podpora i pro HDR10 a HLG. Upscalling (převod z nižšího rozlišení do vyššího) zvládá tento procesor rovněž na výbornou. Tady je nutné přiznat, že toto je něco jako průmyslový standard. Všechny velké značky jsou v tomto ohledu na podobné úrovni.

Pohybová ostrost je rovněž skvělá. 100 Hz panel, podpora BFI (black frame insertion – prokládání obrazu černými snímky pro plynulejší obraz) letos dostala vylepšení – nazývá se Smooth Motion Drive Pro – (nevkládá celé černé snímky, ale černá plocha vyplňuje vždy jen část snímku) a přináší skutečné zlepšení pohybových scén s minimální ztrátou jasu. Najdeme ji od HZ1000 výše. HZ980 má ještě původní (loňskou) verzi BFI – Smooth Motion Drive a k tomu 50 Hz panel. Smooth Motion Drive můžete nastavit v rámci čtyř kroků. Doporučujeme používat ten nejmenší z nich, vyšší stupně už mají ztrátu jasu citelnější. Doba odezvy je z podstaty u OLEDu skoro instantní – 1 ms. Input lag je na úrovni 20 ms, ale jak jsem již zmiňoval toto není primárně televize pro hráče. Na druhou stranu nutno uznat, že v herním režimu nabízí jen velmi málo osekaný obraz – konkurence často v honbě za co nejmenším input lagem obětuje část post procesu obrazu. Rozhodně se jedná o jeden z těch nejlepších televizorů pro sledování sportu či akčních filmů.

Pozorovací úhly jsou u OLED panelů poměrně ultimátní. Je skoro jedno z jakého úhlu se na obrazovku koukáte, výsledný obraz pořád vypadá skvěle. Rovněž zvládání světelných odlesků je velmi dobré. A to platí pro všechny varianty letošní nabídky.

Na závěr se nabízí otázka, jaké jsou rozdíly v obraze mezi jednotlivými verzemi:

• Panasonic TX-55HZ980E – „horší“ verze BFI, tudíž nepatrně horší pohybové scény než zbytek nabídky. V poměru ceny a výkonu nejzajímavější model z letošní OLED nabídky Panasonicu.
• Panasonic TX-55HZ1000E – obrazově stejný jako vyšší model (HZ1500E)
• Panasonic TX-55HZ1500E – obrazově stejný jako nižší model (HZ1000E), má však navíc výrazně lepší zvuk
• Panasonic TX-55HZ2000E – vrchol nabídky s o cca 200 nitů vyšším jasem než ostatní OLEDy, nicméně rovněž velmi vysokou cenou

Má tedy smysl připlácet za nejvyšší model HZ2000 (či nižší HZ1500 a HZ1000). Na rovinu – pokud nejste extrémně náročný divák či nemáte “neomezený rozpočet”, tak jsou obrazové rozdíly poměrně malé. Přesto díky nim patří z pohledu kvality obrazu HZ2000 na pomyslné první místo mezi všemi současnými 4K televizory. 

Systém

Není žádným tajemstvím, že si Panasonic vyvíjí svůj operační systém sám – My Home Screen 5.0. Když v roce 2018 ustala spolupráce s firmou Mozilla na společném projektu Firefox OS, Panasonic převzal celý projekt pod svá křídla a pokračuje (už pod novým jménem) nadále sám. V čem je na úrovni svých hlavních konkurentů je rychlost a (to už je subjektivní) snadnost používání. Co funguje překvapivě dobře je plynulost a stabilita systému. V čem naopak jasně ztrácí je nabídka aplikací. Pro někoho to může být zásadní mínus, jinému uživateli to může být jedno. Ale počítejte spíše s opravdu hlavnímu aplikacemi typu – Netflix, Youtube atd… Například Spotify budete hledat marně. na druhou stranu má některé unikátní řešení, viz níže zmiňovaný TV Anywhere.

Oproti loňské verzi došlo ke zjednodušení uživatelského prostředí. Všechny dlaždice s aplikacemi či jednotlivými kanály jsou nyní v jednom řádku. Nově některé z nich (např. Netflix) umí rozbalit druhý řádek, kde vidíte další nabídku (pořady) pro tento kanál. Stejný přístup už nějakou dobu využívají i další výrobci – LG, Samsung, Sony. Evidentně je to směr, ke kterému směřují všechny značky. U jednotlivých dlaždic můžete samozřejmě měnit pořadí, či je přidat nebo odstranit. Co mi u Panasonicu přijde dlouhodobě ne úplně ideálně vyřešené – menu nastavení. To je opravdu komplexní a dost složité. Člověk se v nich snadno ztratí a bude trvat chvíli, než si na něj zvyknete.

Vestavěný video přehrávač vypadá už mnoho let stejně a kdybych to měl říct slušně, tak cenu za nejlepší design určitě nevyhraje. To však nemění nic na funkčnosti. Soubory můžete řadit podle abecedy nebo data přidání, to zvláště u větších seznamů hodně ulehčuje orientaci. Ze zvukových souborů zvládá bez problémů mp3, wma nebo flac. Většinu video souborů rovněž přehraje. Komu by nedostačoval, tak může zkusit mnohem komplexnější aplikaci zvanou Plex. Stejně jako u LG a Samsungu, ani zde nenajdeme podporu zvuku ve formátu DTS. Posledním mohykánem, který tento formát podporuje je Sony.

Pokud jde o dálkové ovládání, tak HZ2000 má dálkový ovladač s podsvícením, ostatní varianty mají “obyčejný” dálkový ovladač. Podsvícení je úžasné zejména v noci (podobně jako například klávesnice u notebooku), kdy jasně vidíte které tlačítko mačkáte. Celkově je ovladač spíše „klasického typu„, to znamená s velkým množstvím tlačítek.

Když zrovna nemáte po ruce dálkový ovladač, tak můžete přístroj ovládat pomocí šesti fyzických tlačítek, které jsou na jeho pravé straně. Alternativou je aplikace Panasonic TV Remote, případně neoficiální aplikace, které jsou však často plné reklamy. Fanoušci hlasového ovládání přijdou zkrátka. Panasonic zde drží tradiční metody a do inovací v tomto směru se příliš nehrne.

Součástí přístroje jsou dvojité tunery pro příjem pozemního, kabelového i satelitního televizního signálu. To znamená, že můžete jeden program sledovat a jiná nahrávat. Za zmínku stojí i vysoká citlivost tuneru, který si poradí i se slabším signálem. OLEDy nepodporují funkci PiP (Picture in Picture – jeden program sledujete ve velkém okně, druhý v menším). Místo toho umí PaP (Picture and Picture – zobrazí dvě stejně velká okna vedle sebe a vy si jen vyberete z kterého chcete mít zvuk). Díky funkci TV Anywhere můžete sledovat televizní programy i na svém dalším zařízení třeba telefonu nebo notebooku. Televizor v tomto případě funguje jako server, který v rámci sítě (ať už lokální nebo internetu) “odesílá” program do vašeho zařízení. Televizor umožňuje i nahrávání na připojený disk (až 6 TB) nebo usb flash disk. Nahraný záznam (opět poměrně standardně) nepřehrajete v televizoru jiné značky.

Zvuk

Jak je vidět z úvodní tabulky a srovnání jednotlivých modelů, právě zvuk je jedna z oblastí kde se OLEDy od Panasonicu od sebe liší nejvíce. Když vezmu obě základní řady HZ980E a HZ1000E, tak ničím nevybočují z řady luxusních televizorů ostatních značek. Tedy zvukový projev který bude stačit běžným divákům, ale ti náročnější budou jistě preferovat externí řešení v podobě kvalitního soundbaru. Případně po vrcholných variantách HZ1500E či dokonce HZ2000E. Ty totiž umí Dolby Atmos. Tzn. nejen ho přehrát v jiném zařízení, ale samy mají reproduktory kterého podporují. Nelze je samozřejmě srovnat s plnohodnotnou Dolby Atmos soustavou, ale iluzi prostorového zvuku vytváří a na integrované reproduktory to není vůbec špatný zvuk.

Na rozdíl od obrazu je u zvuku jasně patrný rozdíl mezi jednotlivými řadami. HZ2000 je na tom výrazně lépe (nejde ani tak o prostorovost, jako o celkovou sílu a mohutnost zvukového projevu) než HZ1500 a to zase než jeho dva levnější sourozenci (u nich už nejsou Dolby Atmos reproduktory a tudíž nemohou nabídnout ani takovou “prostorovost”). Pro ty co mají kvalitní externí audio či soundbar  je to samozřejmě irelevantní informace, snad kromě toho že mohou bez obav investovat do jednoho z levnějších modelů a užít si dokonalý obraz. Nutno však uznat, že HZ1500 i HZ2000 znějí lépe než většina levných soundbarů.

Konkurence

LG CX

Je přímým konkurentem Panasonicu HZ980E. I cena je velmi podobná. I LG má v nabídce vyšší modelové řady, které nabízí spíše estetická nebo zvukové vylepšení. Nic tak ultimátního jako HZ2000E LG v nabídce nemá. Co hraje do karet pro CX je podpora HDMI 2.1, kterou Panasonic nemá. Pro hráče to může být jasný impulz, pro ostatní uživatele je to vyrovnaný souboj. Z pohledu operačního systému mě to o něco více táhne k LG, ale je pravdou že Panasonic má několik velmi zajímavých vlastností – např. možnost zobrazovat televizní programy na vašem notebooku nebo tabletu.

Jak víte z recenze, tak panely pro všechny OLEDy pochází z produkce LG. Proto ani nejsou zásadní rozdíly mezi jednotlivými značkami (až na speciálně upravený HZ2000E). Proto jsou hodnoty jako jas, pokrytí barevného spektra atd.. velmi podobné. Kde se láme chleba je použitý obrazový procesor a softwarové úpravy obrazu. A tady je to dost subjektivní záležitost. Za mě má Panasonic o něco reálnější pojetí, LG trochu více „vylepšuje“. Svoje fanoušky mají oba přístupy.

Sony A8

S obrazem je podobné jako u výše zmíněného LG CX. Jen s tím rozdílem, že pojetí Sony i Panasonicu jsou si výrazně blíže. Řekl bych že tady bude rozhodovat vaše preference k operačnímu systému. Sony má AndroidTV, Panasonic má svůj My Home Screen. Cenově jsou si také velmi blízké, tady je volba opravdu velmi těsná.

Philips OLED805

Podobně jako u Sony má i Philips Android TV. Co má Philips navíc je systém barevného podsvícení Ambilight, které dokresluje atmosféru u sledování filmů. Pozor na to, že pro svoje ideální fungování potřebuje trochu místa. Tedy nemít tv zcela nalepenou na zdi. Je to vlastnost, které uživatele rozděluje. Část ji miluje, pro část je zcela zbytečná. Pokud jde o obraz, tak Philips osobně stavím o kousek níže než Panasonic nebo Sony. Ale to neznamená, že to tak musí vnímat všichni. Hodně bych se orientoval i podle aktuální ceny. Philips přichází na trh později než jiné značky a proto má často u stejného modelového roku vyšší cenu.

Samsung Q90T

I když se jedná o vrcholnou řadu mezi letošní Samsung 4K nabídkou, tak OLEDu může konkurovat jen vyšším jasem. V ostatních ohledech jako je kontrast nebo pokrytí barevného spektra ztrácí. Samozřejmě je to do velké míry dáno i tím, že se jedná o dvě odlišné technologie (QLED vs OLED). Ale pravdou je, že v minulých letech dokázal Samsung svým QLEDy OLEDům více zatopit. Letos se bohužel v top kvalitě obrazu zaměřil na 8K televizory, kterou jsou cenově pořád ještě zbytečně vysoko.

Kdy dává nákup Q90T je smysl je situace že potřebujete vyšší jas (pro sledování ve dne) nebo jste náruživí hráči. Q90T totiž podporuje HDMI 2.1 v plné šíři, tedy nabízí i možnost vyšší snímkové frekvence při konzolovém hraní.

Doporučené nastavení

Každá televize (i stejný model od totožného výrobce) je trochu jiná, stejně jako místnost, ve které budete tv sledovat. Proto berte toto nastavení jako inspiraci, od které se můžete odpíchnout, ne jako pevné dogma.

• Mód zobrazení –> THX Cinema
• Úroveň svítivosti: 55
• Kontrast: 90
• Jas: 5
• Barevná sytost: 50
• Tón barvy: 0
• Ostrost: 30
• Teplota barev: normální
• Živé barvy: vypnuto
• Redukce rozmazání: 3
• Vložení černého snímku: vypnuto
• Nastavení EKO -> Úsporný režim -> vypnuto

Podporované formáty

Podívejte se na recenze LG OLED televizorů.

Daniel Pokorný

Vystudoval jsem ekonomku na Masarykově univerzitě v Brně. Přes 7 let jsem pracoval jako nákupčí pro eshopy s elektronikou a mám tak dlouholetý přehled o tom, co jde koupit a skvěle se vyznám v elektronice na českém a slovenském trhu. Stál jsem u zrodu covybrat.cz a mám na starosti mimo jiné oponenturu recenzí a návodů a dělám recenze – převážně elektroniky.

Sledujte nás na sociálních sítích

Na FB, Instáč a Twitter píšeme novinky o nakupování na internetu a zajímavé tipy, které na covybrat.cz nenajdete.